Na začátku příběhu stál otec, syn a Vánoce.

Už při koupení dárků prožívali muži, místo radosti, stres z jejich balení. I když si vzájemně pomáhali, stejně se nevyhnuli každoroční psychické újmě. Navíc při snaze o co nejkrásněji vyhlížející balíčky, spotřebovali nadměrné množství energie, času, balícího papíru a hlavně lepenky – výsledek – nic moc :-(:-(

Neojbludnější strašák vznikal při obdarování dítěte. Nejen výběr vytouženého dárku, forma jeho zabalení, ale i opakovaně hlasitě vyjadřovaná obava předvánočními přípravami vyčerpané matky z poranění dítěte při nedočkavém „dolování“ dárku z chlapsky zabaleného překvapení. Dárky pro dospělé milované na tom nebyly lépe.

Při zazvonění zvonečku v mužích vzrůstá nervozita. Rozbalování dárku je pro obdarovanou osobu opět „za trest“. Matka, ve snaze zabránit zranění dítěte nůžkami, bez kterých nelze balíček rozbalit, svádí s dítětem boj o jeho právě získaný dárek. Stále rostoucí hromadu roztrhaného papíru a o vše se zachytávající lepenky, doprovázejí uštěpačné otázky: „kdo to tak skvěle zabalil“????? a následné mužské předsevzetí, že „příště už to bude jinak“ - a bylo :-):-):-)

Naše krabičky vše vyřešily!

Otec se synem nakupují dárky bez stresu z balení , které nyní trvá pouhé 2 sekundy (i „měkouše“). Matka s klidem přihlíží snadnému rozbalování dárku malým dobyvatelem, obdarovaní neřeší jak se k dárku dostat a hruď mužů se dme pýchou nad obdivnými pohledy a poznámkami, „jak krásné jsou letos balíčky“.

Přidejte se i vy k otci se synem a prožijte nejen o Vánocích obdarování milovaných v pohodě a s hrdostí :-)